Letní Slunovrat a Kupala
Svátky Letního Slunovratu se slavily od 21.6. do 6.7. podle nyní používaného kalendáře, byl srovnatelně tak významný, jako Zimní Slunovrat.
O Letním Slunovratu se stín Slunce zastaví a 24.6. se zase pohne zpět-Slunce se navrací. Tak jako o Zimním Slunovratu, tak i při oslavách Letního Slunovratu se zapalovaly veliké vatry - Velké Ohně. Zapalovaly se večer 23.6. podle používaného kalendáře, protože to byl poslední nejdelší den v roce, než se Slunce zase pohne nazpět. Ohněm jsme se loučili se Sluncem, děkovali jsme mu za jeho životodárnou energii, za jeho léčivou moc.
Věřilo se, že Slunce, které se zastavilo na své pouti v cíli své cesty a bude se zase navracet zpět, v těchto chvílích se dostávají na povrch země síly, které mohou ovlivnit léčivou moc rostlin. Věřilo se, že ten, kdo našel kvetoucí zlaté kapradí, které kvetlo pouze tuto magickou noc, tomu bude přát štěstí, umožní mu stát se neviditelným, umožní mu rozumět řeči zvířat a stromů, umožní mu najít ukryté poklady. Lesní skřítkové a elfové mají právě v tuto magickou noc největší moc a sílu.
Zakončením oslav Letního Slunovratu, 16 dnů ode dne Slunovratu, byla slavnost, svátek na počest našemu Ochránci Kupalovi a přírodnímu živlu - vodě. Tím se oslavy Letního Slunovratu završily.
Podle naší mytologie Tarch, náš Slovanský Ochránce zrozený za Zimního Slunovratu, je zosobněním Jarily (Slunce), má právě ve dnech Letního Slunovratu největší sílu, dává nám silnou sluneční energii, pocit štěstí a blahobytu. Všeho je v přírodě dostatek, stačí si jen posbírat…
Stromy u studánek se v těchto dnech zdobily barevnými látkami, studánky a prameny se znovu pročistily a také ozdobily.
Ve dnech oslav Letního Slunovratu byly zvyky, kdy lidé své koně chodívali plavit- koupali se s nimi. Koním do hřívy zaplétaly květy lučního kvítí a barevné stuhy. Dělaly se očistné rituály Těla vodou, ale i rituály k očistě Ducha a Duše, vše v souladu s přírodou, rodovými vazbami a tradicemi.
Kupala je náš Ochránce, v našem Slovanském kalendáři–Daárijském Kruholetu, má své místo ve Svarožném kruhu, v Čertogu Koně. Náš Ochránce Kupala nám dává možnost očisty nejen těla, ale i Duše a Ducha. Pokud člověk koná očistu správně, je zdravý, má i radostný a šťastný život.
Oslavy svátku našeho Ochránce Kupaly začínají za úplňku, v podvečer 6. července a končí na druhý den 7. července podle používaného kalendáře. Podle našich Slovanských tradic, začíná nový den v podvečer v 18 hodin (dnešního času), proto uvádíme datum oslav od 6.7. do 7.7. Místo konání oslav je tradičně u vody- potok, řeka, jezero.
Samotný obřad i průběh oslav Kupaly se krajově odlišoval, odlišnosti získávaly oslavy také tím, že se slaví už tisíce let. Tradiční způsob oslav nalézáme např. v Omsku, tam je pro nás velká inspirace a možnost pokračování v těchto tradicích i u nás. V dnešní době je slaven už na mnoha místech naší země. Oslavy mají zatím rozdílné scénáře, ale učíme se porozumět a vnímat odkazy našich Předků a co nejvíce se přiblížit pradávným tradicím našeho Slovanského národa, našich Rodů.
Při přípravě ostav svátku Kupala se ženy zdobí věnečky z lučních květů a bylin, které si dávají nejen na hlavu, ale i jako náramky na ruce nebo jako náhrdelníky. Muži si dávají za opasek byliny, na ozdobu se používá také kapradí-Kupalova rostlina.
Lidé s očekáváními čekají na chvíli, kdy slunce zajde za obzor a oslavy mohou začít prvními rituály.
Dny po Letním Slunovratu se začínají zkracovat a noci prodlužovat, přesto v přírodě vrcholí dozrávání úrody, sklizně prvního dozrávajícího polního ovoce a dny jsou prosyceny stále hřejivými paprsky Slunce.
Pro ty, kteří nevědí, jen podotýkám, že veškeré oslavy Slovanských svátků jsou slaveny bez alkoholických nápojů. Ke všem Slovanským svátkům přistupujeme s jasnou myslí, s radostí, s cílem se co nejvíce propojit vzájemnou energií, ale také s přírodními energiemi a energií místa, kde právě slavíme.
Rituál-Kupala:
Žrec nejdříve při rituálu zapálí 4 menší ohně, které jsou situovány na čtyři světové strany, lidé se rozdělí tak, aby stáli okolo každého malého ohně. Všichni dohromady zpívají písně a chodí chorovody okolo malých ohňů.
Po obřadu se žrec a další tři žreci postaví k jednomu ze čtyř menších ohňů, od nich zapálí svoje pochodně a postaví se k velké vatře, každý z jedné stran vatry. Žrec provede rituál a na jeho pokyn společně pozvednou pochodně a zapálí velkou vatru.
Okolo této vatry lidé utvoří kruh, pokud se sejde více lidí, utvoří se několik kruhů za sebou, v kruhu se drží za ruce střídavě muž, žena, muž atd., za zpěvu písní lidé v kruhu chodí tzv. chorovody tak, aby se kruhy točily jeden doprava, druhý doleva, za chvíli se kruhy točí zase naopak. Lidé chodí na boso, aby byli co nejvíce v kontaktu se zemí a zemskou energií naší Midgard. Pak si lidé ohněm z vatry zapalují svíčky umístěné na kouscích kůry stromu a se svými přáními je posílají po vodě, aby se jim jejich přání splnila a přitom se procházejí ve vodě. A zase se zpívá a chodí v chorovodech okolo vatry, která mezitím dohořívá, zůstávají žhavé uhlíky, po kterých ti odvážnější přebíhají. A takto se slaví až do rána, do rozbřesku.
Dana Novosadová
Jasenka
(Jasenka psaná ve staroslovanském runovém písmu a v bukvici)