Slovanská symbolika v denním životě
Starověrci -Inglingové, nosívali od pradávna oděv bílé barvy, neboť bílá barva symbolizuje nejen Světlo Duše a Duchovní čistotu Velké Rasy, ale zároveň přímo vyjadřuje spolupatřičnost k Ochráncům Rodů.
Na každém oblečení, ať už na běžné každodenní nošení, anebo svátečním, či žreckém chintóně (doslovný překlad z Ch´Árijského jazyka znamená „ Oblečení utkané ze Světla Tří Měsíců“, tj. Slavnostní oblečení bílé barvy), byl vyšívaný osobitý ornament.
Stačil jediný pohled na běžné oblečení s tímto ornamentem a hned bylo jasné, z jaké Vesnice nebo místa daný člověk přišel, do jakého prastarého Rodu anebo Klanu patří, jestli přešel Obřadem Plnoletosti, anebo patří pod Rodičovskou starostlivost, jestli má rodinu anebo ne, do jaké kasty patří a jakou úroveň mistrovství dosáhl.
Podle ornamentu na oblečení Žrece anebo Žrice, se dalo poznat, k jakému Slovanskému Ochránci anebo Slovanské Ochránkyni patří, z jaké Vesnice pochází, při jakém Kapilišti ochraňují Uctívaný Oheň a přinášejí nekrvavé obětiny a Treby.
Podle barvy opasku Žrece se dá neomylně určit Duchovní úroveň poznání a zaujímané místo v hierarchii Starověrců - Inglingů a podle ornamentu na opasku je možné určit, po jaké Duchovní cestě jde.
Podle staré slovanské tradice se děti do 12 roků nerozlišovaly podle pohlaví, proto dětské oblečení prastarých Slovanů a Árijců byl stejný pro chlapce i dívky. Nosili dlouhou, až po paty, košili, přičemž na výrobě oblečení pro chlapce se povinně použila košile Otce a pro dívku košile Matky.
V běžném, každodenním životě všech Slovanských a Árijských Rodů se obyčejný (Občinný) oděv dělil na běžný a sváteční. Například na běžném ženském oblečení byla zvláštní oberegová (ochranná) Rodová symbolika a nezbytná oznámení, podle čehož se dalo zjistit, jestli je žena vdaná nebo ne, jací Slovanští Ochránci ochraňují Rod, ve kterém žije.
Ženský oděv na běžné nošení.
Sváteční oděv vdané ženy byl bohatěji vyzdobený různými symboly, znaky ženské a zemské plodnosti, ochrannými výšivkami, ornamenty, podle kterých se dali zjistit nejen informace o Rodu manžela, ale i to, v jakém Prastarém Rodu byla vychovávána, jací Slovanští Ochránci a Slovanské Ochránkyně ji ochraňují.
Sváteční ženský oděv.
Sváteční oděv svobodné dívky se viditelně lišil od oděvu vdané ženy.
Sváteční dívčí oděv.
Na šatech dívky byl základ výšivky na rukávech a pokračoval směrem dolů po spodku podolku a u vdané ženy byla ochranná výšivka na podolku, hrudi, výstřihu a rukávech. Kromě toho, vdaná žena nosila sukně i ze sukna, na kterých byl ornament s ochrannou symbolikou, který ženě vytvářel doplňkovou, ale ve všeobecnosti silnou, Rodovou ochrannou sílu.
Tato mohutná síla pomáhala ženě nejen vést domácí hospodářství, ale starat se i o děti.
Mužský oděv se také dělil na běžný a sváteční, ale kromě toho existoval i rituální oděv, tj. rituální a vojenský.
No i tak, nejpotřebnější životní sílu dostávala vdaná žena od milovaného manžela. Za ním byla jako za kamennou stěnou, neboť žena byla chráněna starostlivým manželem a jeho Prastarým Rodem, který se pro ni stal rodným.
Tento její nový Rod se též odrážel na výšivce vdané ženy. Ze staré ochranné výšivky, která byla na košili děvčete do vdavek, použila žena jen ochranný symbol Ochránkyně osudu, symbolický znak Ochránce svého dne narození a symbol svého Prastarého Rodu, ve kterém se narodila. Neboť od Ĺubomíra – tj. Svatby, když manžel na rukách přenesl manželku do domu, tím se stala součástí manželova Rodu a pro ni byli od té chvíle Rodiče manžela Otcem a Matkou.
Běžná mužská košile.
Sváteční mužský oděv.
Rituální mužská košile.
Rituální mužská košile měla jasnou ochrannou Rodovou výšivku, kromě toho byla delší, jako běžná košile na denní a sváteční nošení a sahala až po paty, neboť každý nejstarší muž v prastarých Slovanských a Árijských Rodech Velké Rasy byl Žrecem-Ochráncem domácího Ohně a přinášel Treby a Dary na domácí kultovní místo, na kterém byl umístěn Kumir, Ochránce jeho Prastarého Rodu.
Vojenská mužská košile.
Vojenská mužská košile byla středních rozměrů, její délka sahala po kolena. Vždy se šila ze soukenného plátna, neboť tuto košili si muži oblékali pod drátěnou košili nebo jiné součásti vojenské výstroje. Vyšívala se na ni vojenská Ochranná symbolika. Vojenské košile si muži oblékali na shromáždění Občin, po dobu konání Shromáždění, Kruhu nebo Veče a též na slavení Trizny (pozn.: pohřbu) a slavení svátků na počest Ochránců-Vojevůdců. Občinná družina nosila vojenské košile denně.
Neodmyslitelným doplňkem mužské košile byl opasek. Běžnou košili opásávali tenkým půlvrškovým opaskem (půlvršek je 22,225 mm) a nebo vervijí (speciálně upletenou z provázku). Slavnostní mužskou košili opásávali různobarevným vrškovým (Slovansko-Árijská míra- 44,45 mm) opaskem a rituální košili širokým opaskem.
Vojenské mužské košile se opásávali různými opasky, ale jen v tom případě, když košili nosili v běžném životě. Když si vojáci oblékali na košili vojenskou výstroj a drátěnou košili, tak se opasek nepoužíval, neboť vojenská výstroj a drátěná košile, které byly vyrobeny s pomocí Živého Ohně, nesouc v sobě Ochrannou Sílu. Výstřih na vojenské košili je v jejím středu.
Opasek pro jakéhokoli člověka z Rodu Velké Rasy symbolizoval Kruh Ochránců, kteří nejen ochraňují člověka, ale ho i usměrňují na Pravou Cestu. Když se v občině ukázal člověk bez opasku nebo jeho košile nebyla opásaná ani jen šňůrkou, tak se o něm mluvilo, že se odpásal a může způsobit nemálo soužení, neboť svoje činy nekoná podle Rodového zákona, ale pod vlivem temných sil anebo duchů.
Děti až do dovršení svojí plnoletosti, tj. do 12 roků, nosily košile bez opasků, protože byly pod Ochrannou záštitou svého Rodu a svých Rodičů. Takto to bylo proto, neboť dětské košile byly přešity z košil jejich Rodičů, jak jsme již zmínili. Je to proto, že všechny košile Rodičů přinášejí ochrannou sílu dětem a děti se snaží podobat se svým Rodičům, což je dodnes vidět na tom, jak si děti rády oblékají oblečení svých rodičů.
Dětské oblečení:
Po podstoupení prastarých obřadů Plnoletosti a Menořečení mnohá děvčata pokračovala v nošení oblečení svých matek, ale na košilích se už objevila doplněná Ochranná symbolika a to na rukávech a na hrudi:
Chlapci, kteří prošli prastarými Obřady, mimo toho, že dostali Ochrannou Rodovou výšivku na košili, začali nosit i opasek.
Z uvedeného je jasné, že výšivky na oblečení našich Předků ani náhodou nepředstavovaly jakýsi „dekorativní maglajs“, jak by nám rádi namluvili „ odborníci“ z řady tvarů. Když nám z oblečení odstranili ochrannou symboliku, znamená to, že už nenosíme nic, co by mohlo zastavit vstup negativních energií do nás. Kromě toho, už ani nevíme, ke kterým Rodům vlastně patříme. Zato nám „nabídli“ něco jiné: cizího boha, který nemá se Slovany a Árijcemi nic společného. Nuže, proto je „ Pán“ či „ Bůh Všemohoucí“. No a otroci či služebníci Pána se snaží dojít k tomu, aby dělali to, co dělají otroci a sluhové.
Ukážeme si tedy nějaké příklady Rodových Ochranných ornamentů:
Takové Rodové Ochranné ornamenty se vyšívaly na košile, opasky a jiné části oblečení, no vedle toho byly na ženských košilích oberegy Ochránkyň a na mužských košilích byly oberegy Ochránců a Ochránců-Vojevůdců.
Kromě toho je potřebné vědět, že ty samé symboly - pokud se trochu změnily - nesly už trochu jiný obrazný smysl a podstatu. Toto se týká jak mužských ochranných symbolů, tak i ženské ochranné symboliky.
Jako příklad můžeme uvést ochranný symbol Plodnosti. V prvním případě symbolizuje plodnost země, tj. zaseté pole:
A ve druhém případě plodnost ženy:
Vždyť v prvním i ve druhém ukázaném případě zrno zaseté mužem Rasy musí vyrůst v plodné půdě a uvidět velký Svět. Zrození nového života se od nepaměti považovalo za veliký dar. Proto se ke svým Ochráncům obraceli blahoslaveními, aby na polích vyrostla dobrá úroda a aby prastarý Rod pokračoval a nezůstal bez potomstva a následovníků, kteří budou pokračovat v tradicích Otců.
Aby se v prastarém Rodu trvale rodily jen zdravé děti, tak muži pro své milované ženy vyřezali malou panenku-ochránkyni, kterou vyrobili z větví Uctívaných Stromů, které odlomil vítr. Na ni umístili symboly ženské plodnosti a spirálu zrodu života.
Spirála zrodu života symbolizuje putování Duše budoucího dítěte přes všechny Světy, ve kterých nabude Moudrost Ochránců a přitažlivost k Midgard-Zemi, která zní přitažlivým, zvoucím tlukotem milujícího a starostlivého matčina srdce.
Tuto panenku-ochránkyni muž umístil do škapulíře na šňůrce a žena ho nosila na opasku, aby Lada a Dživa na ni nezapomínaly.
Kromě toho se do prostorů domu též umísťovali symboly ženské plodnosti, aby v podstatě všechno, čeho se dotkne ruka ženy-či už vyřezávané trebnice na překládání Tréb a Darů Ochráncům nebo solničky-promlouvaly k Ochráncům, že v tomto prastarém Rodu Velké Rasy s obrovskou trpělivostí a bezhraniční radostí očekávají narození dítěte.
Trebnice
Solnička
Vývoj Rodů Velké Rasy v harmonii s Přírodou umožňoval našim moudrým Předkům výborně poznat okolní Vesmír. Matka-Příroda dávala lidem potravu a různou, život scelující sílu. Toto se odráželo nejen v prastarých pověstech a Víře, ale i ve způsobu života tak, že lidé začali používat symbolické Přírodní zobrazení na ochranné účely. Na oberezích, nošených na těle a vyráběných z Uctívaných Stromů se často zobrazovala například sluneční symbolika nebo představitelé Přírodní říše zvířat. Tato zobrazení dodávala od Matky-Přírody Starověrcům-Inglingům skutečnou životní, život dávající energii, která chrání před různými nástrahami a všemožnými intrikami, které přinášejí na Midgard-Zemi představitelé temných světů a Pekla.
Ale nejdůležitějším Přírodním zdrojem životních sil pro všechny Starověrce-Inglingy jsou vlastní vlasy. Odráží to i zápověď Ochránce Svaroga:
„Nestříhejte si vaše vlasy plavé, vlasy různé ani se šedinami, neboť Moudrost nedosáhnete a zdraví ztratíte.“
Od prastarých časů se ostříhání vlasů považuje za hrozbu, která může odebrat sílu a zdraví. Síly temnoty a jim sloužící lidé používají vlasy ve svých temných rituálech, aby z mladého člověka udělali starce a následně ho navedli na smrt.
Slované a Árijci se s ochranou úctou chovali a chovají ke svým vlasům, neboť vše, co je člověku darované Ochránci a Matkou-Přírodou je nezbytné pro jeho harmonickou existenci v tomto Javném Světě.
Vlasy se od nepaměti obrazně porovnávaly se zasetým pšeničným polem. Jako pšeničné klasy nabírají do sebe všechny šťávy a životní sílu Matky Země a čisté světlo Jarily-Slunce a uchovávají je, tak i vlasy člověka dostávají a uchovávají životní sílu od Ochránců, od Zemských Rodičů a Předků Rodu, od Matky-Přírody, od vesmírných paprsků Jarily-Slunce a Hvězd, ne náhodou se vlasy spletené do copu nazývaly ve staroslovanském a ještě i v dnešním ruském jazyce kosami, tj. svázané s ko(s)mem, který napájí člověka.
Vlasy symbolizovaly množství světlých Přírodních a Vesmírných Sil, které pomáhají člověku v životě a též představovali dostatek v prastarém Rodu, hojnost a štěstí v rodině.
Děvčatům se od dětství splétaly vlasy do jednoho třípaprskového copu, což symbolicky znamenalo spojení životních sil Světů Javi, Navi a Pravi. Cop sahal dolů okolo páteře a předpokládalo se, že všechny světlé vesmírné síly skrze vlasy přecházejí do páteře a naplňují tělo, Duši a Ducha dívky osobitou životní silou, čímž ji připravují na budoucí misi mateřství.
Když se děvče vdalo, její dívčí cop rozpletli a namísto něho upletli dva copy, neboť od té chvíle už dostávala skrze vlasy, spletené do copů, životní vesmírné síly nejen pro sebe, ale i pro budoucí dítě.
I muži se podobně chovali ke svým vlasům, ale dávali jim jiný význam, jako u žen. Symbolem zralosti, mužnosti a samostatnosti byla brada. Nebyla jen mužskou důstojností, ale i symbolickým potvrzením příslušnosti k prastarému Rodu Velké Rasy.
Poškození brady muže nebo její násilné odřezání, se za starých časů považovalo za nejtěžší zločin proti celému prastarému Rodu Velké Rasy a urážkou Ochránců, kteří ochraňují tento Rod. Urážka Ochránců se neodpouštěla nikomu, kvůli čemuž bylo nemálo válek, i podpálení brady poslovi se považovalo za vyhlášení války.
Muži za starých časů ochraňovali svoje brady jako zorničku oka a bili se s těmi, kteří jich uráželi velmi tvrdě, nejednou na život a na smrt, neboť lepší přijmout smrt v boji s protivníkem, než dát zahanbit svůj prastarý Rod a své Ochránce. Dospělé muže bez brady odpradávna nazývali zženštělými, nechtěli s nimi uzavírat vojenské ani jiné smlouvy, neboť byl předpoklad, že zženštilí muži vedou ženský způsob života, což v dnešním jazyku znamená, že jsou to lidé jiné pohlavní orientace. Toto potvrzují i historické údaje z časů reforem cara Petra I., který přikázal „holit brady a nosit německý oděv“. Bez brady byli tehdy jen ti Evropané s netradiční pohlavní orientací, kteří obletovali Petra I.
Ale muži si vážili nejen svoje brady, ale i vlasy na hlavě a na těle, neboť věděli, že skrze ně dostávají všechny životní síly od svých Ochránců, Přírody a Předků. A za záchranu životních Rodových zdrojů museli naši Předkové bojovat na život a na smrt, tak i přijímat smrtelné muka. Proto, když car Petr I. vydal příkaz, jako imperátor-uzurpátor, „ holit brady a nosit německé oblečení“, ale také vzdát se svých prastarých tradic a svých prastarých Ochránců a Otců, tak proti násilnému holení brad vznikla povstání po celé Sibiři a Bělovodí, které byly následně potlačené armádou. Mimořádně krutě bylo potlačené povstání v Tare - tzv. Tarské Povstání roku 7230 (1722 n. l.). Za nepodřízení se imperátoru-uzurpátorovi Petrovi I. lidi nejen věšeli, ale i lámali v kolách, upalovali na hranicích a naráželi na kůl.
V Evropě jako první organizoval stříhání vlasů císař Nero, který vydal příkaz na ostříhání vlasů dohola všem cizineckým legiím. Když se konzul, který velel cizincům v legiích, císaře ptal, proč je to nezbytné, Nero odpověděl: „ Já si nepřeji, aby oni mysleli, mně úplně stačí, aby plnili mé rozkazy“. Ve slovanských zemích se stříhání vlasů začalo s příchodem křesťanství.
Toto všechno ukazuje na vztah našich Předků ke svým vlasům. Je třeba ještě dodat, že vlasy, které vypadly při česání, se nesmí házet na zem, protože by bylo možné přijít o životní síly, které nám dává Matka-Příroda, Ochránci a velcí Předkové Rodů našich. Proto se z pokolení na pokolení předává prastará Moudrost, aby se vlasy buď spálili anebo přivazovali na mladý plodný strom, aby rostly a byly silné jako strom.
Dětem do 12 roků se nestříhaly ani konečky vlasů, aby se jim neustřihl um, obsahující život, Zákony Rodu a Stavby Světa, aby se jim neubrala životní síla darovaná Přírodou a ochranná síla, kterou dávají Ochránci a Rodiče.
Zastřihávání konečků vlasů u mladých lidí nad 16 roků o délku ne větší jednoho nokťa (tj. cca 11 mm) se dělalo proto, aby vlasy rychleji rostly, ale toto se mohlo dělat jen ve dnech novoluní.
Rozčesávání vlasů bylo samostatným rituálem, prastarým rituálem, během kterého se dalo napojit na kosmické toky a ucítit v plném smyslu tohoto slova z Vesmíru sestupující životní síly.
Tento prastarý rituál se dělal pomocí hřebene, který byl vyrobený buď z uctívaných kovů-stříbra, platiny, vanádia a podobných bílých kovů a slitin s doplňkem stříbra nebo vanádia a nebo z větvičky Uctívané stromu-břízy, dubu, cedru, jasanu, buku apod.
Malým dětem česali vlasy Rodiče, potom si je česali samy. Rozčesávání vlasů mohli svěřit jen tomu, koho dobře znali a koho mají rádi. Dívka mohla dovolit rozčesat svoje vlasy jen svému vyvolenému nebo svému muži.
Naši moudří Předkové nás učili si udržovat vlasy v čistotě, protože když má člověk čisté vlasy, tak má i čisté úmysly.