Starověrci
Název Starověrci je dnes velmi často nesprávně chápaný. Základ názvu tvoří kořen slova „ STAR“, který - při znalosti Staroslovanské Bukvice - dešifrujeme jako ST+AR. Z Obrazů slov dostaneme slovo Tvrdý+AR. Příponu-AR, používáme jako indikátor, že jde o uchování, ochranu toho, co je před samotnou příponou (lek-ár,mur-ár, pek-ár, such-ar….). V tomto případě výraz mluví o tom, že jde o člověka, který pevně uchovává slovo (tj. Moudrost). Uchovávat však můžeme jen to, co jsme dříve nabyli.
Starověrec je tedy člověk, který nabyl Poznání a uchovává ho. Proto VÍRA je POZNÁNÍ, v žádném případě ne náboženství. O jaký druh Moudrosti (Poznání) jde, si můžeme něco v krátkosti zopakovat - vždyť opakování je matkou Moudrosti.
Starý, tedy v našem původním jazyku – staroslovanštině - neznamená vetchý, sešlý věkem, ale Člověka, který ovládá Poznání a pevně se ho drží. Je však pravidlem, že Moudrost nabude jen ten, který má dostatek vlastních životních zkušeností.
Můžeme říci, že dnes nám spíše zůstaly informace z oblasti mýtů. Ale věda o mýtech-mytologie-není až takový „ neužitečný výmysl“, jako by se neznalým mohlo zdát. Ba právě naopak. Je to zdroj velmi cenných informací-když víme, jak oddělit informační šum od informačního obsahu. A právě proto dnes už mnozí znalci, vědci, nazývají mytologii koncentrovanou minulostí. Mají pravdu.
Mýtus je povídání, které odevzdává představy našich Předků o původu Světa, přírodních jevů, o činnosti slavných Předků. Nejživěji zachycuje informace podávané z hlubin věků. Když odstraníme lživé nánosy, tak v jeho nitru, jádru, zůstane ta nejčistější Pravda. Vždyť každý zná dobře přísloví: není dýmu bez ohně.
Tato informace je však podaná bez svědků, bez údajů, které se dají na daném stupni ověřit. Vždy však můžeme zaujmout postoj vědeckého badatele a říci: předpokládejme, že…a to nás nasměřuje na cestu hledání odpovědí.
Na takových nelehkých badatelských cestách nejednou uděláme chyby, ztrácíme nit, ba často stoupáme na jedny a ty samé hrábě. Pokračujeme však navzdory všemu kupředu, protože za nás, naši cestu, nikdo jiný neprojde. Naší hlavní pomůckou je nejčastěji intuice, v takto získaných odpovědích je zpravidla ukrytý hlavní význam.
Každý z nás se však nachází na své vlastní, specifické úrovni Duchovního vývoje. Jak neexistují dva stejní lidé, tak neexistují ani dvě úplně identické rozsahy uvědomování si. Uvědomování si té či oné skutečnosti bude vždy striktně záviset od úrovně, na kterou se ten či onen subjekt ve své evoluci dostal.
Uvědomění si, je však to, co nepotřebuje vysvětlování, je to vedení bez sprostředkovatelů. A to, co si už uvědomíme, zohledňuje skutečnost anebo její hranu takovou, jaká je. A tato skutečnost může mít množství názvů, ale její podstata bude taková, jaká je.
Ve všeobecnosti nám učený svět nabízí vzorovou epochu minulosti-antickou řeckou kulturu. Před ní však existoval všeobecný, védský časoprostor. Řekové se dlouho snažili dostat k základům védského poznání, co popisují mnohé příběhy z jejich mytologie. Například příběh Ifigénie je popis použití lsti a klamu s cílem ukrást a vyvést védské poznatky. Tato operace-dnes bychom mohli mluvit o operaci speciálních služeb- se jim podařila. Ifigénie se stala žrekyní Bohyně Artemis a její bratr Áres převzal otcův trůn.
Velmi dobře je známý i příběh Argonautů. Jakmile odebereme z popisu příběhu „dekorativní“ pozadí, uvidíme záznam z výpravy řeckých speciálních jednotek-vyjádřeno dnešními termíny - která měla za úkol donést písemné zdroje poznání Árijců. Nehledali tedy jakési abstraktní „ zlaté rouno“, ale prostě a jednoduše „ ZLATÉ RUNY“, uctívané texty zapsané Runami. Ale nejde o ledajaké texty, jsou to texty, popisující, jak vytvořit funkční kontakt s Vyššími Silami.
Díky krádeži těchto poznatků se Řekům podařilo vytvořit a sestavit jejich Olymp-Panteon Bohů. Poznání bylo však tak či onak získané pomocí pirátských nájezdů a upravené pro jejich podmínky a Světonázor. Ale tak či onak-dnes je řecký panteon známý po celém světě.
Achájská civilizace se začala bouřlivě rozvíjet ve 13. století před n.l. . Achájci neboli Árijci a jejich myšlenkové procesy - posuzování Světa - rychle přestalo odpovídat ohromnému území, které svými loupeživými nájezdy dobyli. A proto velmi rychle nastal reálný problém- jak řídit takový ohromný prostor? Nutně potřebovali vytvořit systém Bohů, kterému by odpovídala vlastní mytologie a návazně vlastní filozofie. Nemohli použít mytologii a filozofii árijskou - která stojí na Svědomí a Cti - byla pro ně co do podstaty cizí. Svého však neměli nic.
Jak je možné řešit takový problém? Principiálně existují vždy dvě cesty - evoluce anebo krádež cizího. Protože všude okolo existovala původně védská Kultura - jednoduše z ní vykradli, co se jim podařilo a co z toho bylo pro ně vhodné, to použili. Ale co do rozměrů a mohutnosti původní védské Kultury už jednoduše dojít nemohli. Kopie nikdy není originál.
Expanze si tedy vynutila „zkopírování“ cizích Božstev a jejich začlenění do svého Panteonu. Ilias a Odysea popisují přesně tento proces. Pomocí krádeže sestavená kopie však nikdy nefunguje tak, jako původní originál - veškeré Poznání se jednoduše nedá převzít, a tedy nevyhnutně zůstaly prázdné, „bílé“ místa, které nevěděli, čím zaplnit.
Celková konstrukce však byla už práceschopná, proto mechanismus začal jako celek fungovat. Předtím se Řekové dlouho nemohli dostat ke zdrojům poznání, ale vítězstvím v dlouhotrvající Trojské válce nakonec získali přístup do prostoru, kde jim vstoupit předtím bránila právě Troja.
Za příkladem Řeků následoval antický Řím. Též rychle překročil hranice městského státu, stal se nejdříve republikou a potom impériem, ale neměl vlastní koncepci a systém Bohů. Velmi rychle před nimi nastal ten samý problém, jako v minulosti u Řeků. Řím však expandoval ještě silněji a rychleji, jak kdysi Řekové, pro ně nastala situace „včera už bylo pozdě“. Proto kompletně převzali celý řecký Panteon, akorát trochu pozměnili jména Bohů. Do systému však zároveň „zakomponovali“ bombu s opožděným účinkem-křesťanství. Když přišel vhodný čas, toto velmi rychle zničilo Římské impérium.
Římský Panteon nebyl podložený Duchovností. Je to ale logické vyvrcholení toho, jaký Obraz je uložen už v samotném slově „ ZÁPAD“. Žádné slovo totiž nevzniklo jen tak, náhodou, i když ne každé slovo v našem dnešním jazyku je našeho původu. Západ je však západem ve všech slovanských jazycích. Je to popis přesunu na západ - ZaPádom. Nejdříve ukradli první, od nich druzí, atd. Postupně se vytrácely sakrální významy, až se dostaly úplně k západu. A zmizením zapadajícího Slunce dochází i k pádu uvědomování si sakrální podstaty. A Poznání postupně upadá do stavu komatického spánku.
Ale ani dnes kralující doktrína-křesťanství-se nedostávalo k moci jednoduše. Ještě ve 3.-4. století n.l. si silně konkurovalo s tehdy velmi rozšířeným Mitraismem - název, který pochází od jména Mitridat. Toto jméno dostával podle prastaré tradice v Pontském království nejstarší syn, který nastupoval na trůn po otci. Druhý syn dostával jméno Kristus-a vždy zaujímal místo velekněze (v dnešním pojetím slova). Staré kroniky hovoří, že Mitridat prožil dětství v horách u žreků. Ovládal všechny tehdejší jazyky, měřil 190 cm. Ovládal skryté poznání, měl vysoké zasvěcení.
Římské legie, které museli dlouho a tvrdě bojovat v Pontské válce proti Mitridatovi, postupně přijímali Mitraismus. A to v takové míře, že ještě ve 4. století n. l. nebylo jasné, jestli zvítězí Křesťanství nebo Mitraismus. Ale nakonec i vítězné Křesťanství převzalo mnohé z Mitraismu. Vždyť už jen slavnostní úbor papeže se dodnes jmenuje MITRA.
Tedy mytologie není v žádném případě samoúčelná hra pro případ nudy. Jde o praktickou aplikaci védského „ jak nahoře, tak dole, jak vevnitř, tak navenek“. Jak je sestavený mechanismus vztahů „ nahoře“, tak se zrcadlí (odráží) v myslích pospolitého lidu. Vždyť ty samé védské hermetické spisy hovoří:
Věčnost je odrazem Stvořitele ( RA-M-CHA)
Vesmír je odrazem Věčnosti
Slunce je odrazem Vesmíru
Člověk je odrazem Slunce
To jen dnes vládnoucí všeobecné bezvědomí – jeden z výsledků matrixové demokracie – umožňuje lidem přehlížet skutečný stav věcí a vnímat jejich izolaci.
O tom, jaký je rozdíl mezi původním védským vnímáním Světa a jednou z jeho projekcí do daného prostoru, času a podmínek - dnešním Světonázorem - je možné si vytvořit představu poměrně rychle.
Základními kategoriemi ve védském vnímání Světa jsou SVĚDOMÍ A ČEST. Ani jedno, ani druhé slovo NEZNÁ aramejština, tedy semitský jazyk, kterým byl napsán původní (první, zdrojový…) text toho, co dnes křesťanství přijímá jako svůj základní posvátný text - Bibli, tedy Starý a Nový zákon. Když nějaký národ nemá výrazy pro Svědomí a Čest, znamená to, že tyto pojmy, jsou mu co do podstaty, cizí. A když se objevují v dnešních překladech Bible, znamená to jen to, že jde o upravené překlady. Nic víc.
Traduje se, že k nám křesťanství přišlo od Řeků - Cyrila a Metoděje. Když mluvíme o Řecích, tak mluvíme v první řadě o cizincích. Samotní Řekové označovali své území -které my dnes celkem nekorektně nazýváme Řeckem - Helada. Když se podíváme na toto slovo, můžeme se lehce zorientovat, o jaký národ původně jde.
Ještě Mauro Orbini uvádí, že celou Evropu kdysi obýval jeden národ - Slované. To je v souladu i s naším Poznáním - všichni lidé bílé barvy kůže mají jeden společný původ. Tedy i ty, které dnes oficiálně dělí na Slovany jako takové a „ neslovany, jako takové“ - dnešních Skandinávce.
Ve Slovanských jazycích se dodnes zachovaly výrazy NEBE (slovensky nebo) a NEBESA. Nebe (slovensky NEBO) je tam, kde N(ni)EtBOha, Nebesa je tam, kde NiEtBESA. Tam, kde není Bůh, je Peklo (tj. Nebo), tam, kde nejsou Běsi, jsou Nebesa.
Nejde tedy o ekvivalentní výrazy. Výraz Nebe (slovensky nebo) vyjadřuje podstatu Duchovní kategorie, výraz Peklo zase fyzickou realitu takového druhu Vesmíru (od slova PÉCT, teda tam, kde je horko, jako kdyby se tam PEKLO). Už jen dodejme, že v původní, Staroslovanské Bukvici, jsme používali JAŤ, tj. zvuk „IE“, který nám „starostlivě“ odstranili - ale zahladit se to nepodařilo.
Řecká „zaslíbená zem“ se tradičně jmenuje HELADA. O jaký „vyvolený“ národ tedy šlo, když u Skandinávců se převzetím první části slova - „HEL“ - vytvořil dnes známý „HELL“, tj. Peklo a u Slovanů (dodnes zůstalo v ruštině) bylo zase použitím druhé části slova -„АД“ (AD) - vytvořené slovo s tím samým významem, tj. Peklo?
Jaká mytologie, takový národ. Jaké vztahy nahoře, takové se přenáší (odrážejí) dole. Jestli si to uvědomujeme anebo ne, každý z nás jedná podle principů, které převzal od neviditelného Světa mimo nás. Pokud respektujeme Svědomí a Čest, je to prastará védská Kultura. Pokud žijeme lstí a klamem - my i jiní - tak je to obraz mytologie Světa zdola, i když k ní může navádět i „ směrový ukazatel“ Olymp. Dnes nejde o to, jak lidé navenek vypadají, v tělech lidí žije všelijaká havěť. Ale vždyť jsme o tom dostali i mediální informaci - nač nám dali film AVATAR?
Tady asi jen malou poznámku. Duchovní a technokratický vývoj jsou dvě rozdílné a od sebe vzájemně nezávislé věci. Technokrat neznající Svědomí a Čest, není principiálně primitiv. Ba právě naopak, může ovládat - a v matrixovém světě okolo nás to je jasně vidět - technologie, o kterých se nám ani nesní. Ale jsou to jen TECHNOLOGIE, ne VÝVOJ DUCHA. Tím samozřejmě netvrdíme, že člověk na vysokém stupni vývoje Ducha je jinak primitiv. Kdo může pochopit, ten ví, o čem je řeč.
Mytologie je tedy principiálně nejdůležitější částí našeho života. Je to ten referenční systém, se kterým se každý z nás dennodenně porovnává, resp. kterým si ověřuje své činy, které během dne dělá, jestli jsou „správné“ anebo „nesprávné“. Správné v jednom systému hierarchie hodnot je často nesprávné v jiném hierarchickém systému hodnot. Světlé Síly mají svůj, Světlý systém hodnot, Temné Síly zase svůj. Temný systém hodnot, jak říká přísloví: jak se do hory volá, tak se z hory ozývá. Co posíláme, to dostáváme.
Tady si musíme vyjasnit velmi důležitou věc. My Slované jsme nikdy neměli žádný Panteon. Takto se mohou o našem chápání Světlé Hierarchie vyjadřovat jen ti, kteří čerpají z cizích zdrojů. Jinými slovy, ne naši lidé - cizinci.
Védská moudrost hovoří, že když nám někdo nabízí na výběr dvě možnosti, tak správná je určitě ta třetí. A tak se nám nabízí na výběr formáty ve stylu náboženství a ateismus, jednobožství a mnohobožství a podobné technologie řízení mysli.
Když sáhneme do učení tibetské Šambaly, zjistíme, že už Tibeťané rozlišují ateismus, teismus a neteismus. Ateisti jsou principiálně nihilisti - věřící jedině a výhradně v existenci matérie, jako základu všeho bytí.
Teisti jsou ti, kteří všechno bytí odvozují od „Theos“ tj. Boha. Principiálně by to nebyl problém, ten je ale dnes v tom, že dnešní náboženství jsou sestavena tak, že vychovávají z lidí - svoje ovečky - RABY (pozn.: tj. otroky). A to je už porušení Konu Stvořitele. Teismus se dá lehce rozpoznat podle toho, že v něm existuje vyhraněná skupina lidí s patřičným vzděláním - teologů - kteří si vyhradili výsostní právo komunikovat s Bohem. Ostatní - laici - nemají na přímou komunikaci s Vyššími Silami „licenci“.
Neteisti jsou ti - skupina, na kterou demokracie zapomněla - kteří uznávají existenci Vyšších Sil, ale zároveň neuznávají potřebu vystudovaného teologa - sprostředkovatele pro komunikaci s nimi. Nejčastěji jsou schopní s nimi komunikovat sami. Tady patří Stará Víra, tibetská Šambala a podobné systémy, jasnovidci, extrasenzoři, proroci,
přírodní léčitelé a podobní. Druh, tj. frekvence energií, se kterými komunikují, však závisí na výši jejich evolučního vývoje.
Další okruh „dělení“ je jednobožství a mnohobožství. Zdánlivě jasná problematika - ale chyba lávky. Jednobožství uznává jen jediného Boha, který má – zpravidla - svůj vyvolený národ a všechny podoby Vyšších Sil jsou zpravidla považovány za ďábelství. Toto je typické i pro ta dnešní náboženství.
Druhou podobou je mnohobožství. Je „vynálezem“ Řeků a systém je typický tím, že každý z Bohů má svoje vlastní „zájmy“ a nejednou mezi sebou i bojují, okrádají se, spí a podobně. Jak nahoře, tak dole, tedy není divu, že podle toho se chovají civilizované národy. Jejich chování je determinované normami jejich mytologie. Mezi Slovany nikdy neexistovalo mnohobožství. Tento směr se dostal jen do jazyků, byl vyvinutý a použitý proti nám a na naši likvidaci. Ale to už je uměle vytvořený systém.
Tradičně naším způsobem chápání Světa je Rod. Princip stojí na jednoduché logice. Každý z nás má dva rodiče, kteří měli též po dvou rodičích a tento řetěz sahá nepřerušeně miliardy let do minulosti. Prvopočáteční Prarodiče jsou zakladatelé Rodu, od kterého odvozujeme naši existenci.
V naší mytologii nazýváme Stvořitele RA-M-CHA, který stvořil všechno, co existuje. Ramcha byl přítomný ve Skutečnosti a Reálnosti - kterou On sám stvořil. Dnes tu jakoby nebyl. Stvořil a odešel tvořit další Světy. Někdy „ nakoukne“ pro kontrolu, ale nic víc. Všechno, co se odehrálo po Jeho Ozáření, se rozvíjelo podle Konů a algoritmů už jiným vektorem vývoje s jinou algoritmickou a Bytostní naplněností, kterou dali do pohybu ním zrození synové a dcery - které nazýváme Vyšší Ochránci.
Jakmile se Záření začalo transformovat na lásku a Ochránce Roda - Prarodiče, RAMCHA zmizel, protože ON je VŠECHNO najednou a ne po částech. Láska je SÍLA, protože v Prostoru, který má Sílu, se nemůže nic odehrávat, dokonce ani „ vyčlenění“ jejich Toků energií.
Začaly se objevovat prvopočáteční Toky energie - Vyšší Ochránci ve Světě PRAVI (pozn.: Svět Pravi je svět Světlých Ochránců ) - což se odehrálo 100 miliónů let před vytvořením matérie. Tyto Toky energií jsou svérázné. Jsou schopné se spojovat i dělit na části. Tvoří Globální, Všeobecné Energeticko-Informační Pole - RODA-PRARODIČE, neoddělitelnou součást Velkého RAMCHA.
ROD PRARODIČ je Věčný Zdroj života našich Světlých Ochránců a Rodů. Je OCHRÁNCEM Vesmírů, Světa PRAVI, VYŠŠÍ OCHRÁNCE všech Živých a Rozumných obyvatelů ve všech Světech, které existují v různých Vesmírech. Trojrunový symbol RODA-PRARODIČE je složený z Run „Rod“ (spojujíce cokoli dohromady, genetický princip bytosti), „ Otce“ (ochrana potomků Rodu) a „Eor“ (rozhraničení s cílem zavedení pořádku), což potvrzuje uvedenou charakteristiku Všeobecného Energeticko-Informačního Pole.
Do Všeobecného Energeticko-Informačního Pole patří VYŠŠÍ OCHRÁNCI, OCHRÁNCI, ŘÍDÍCÍ OCHRÁNCI, OCHRÁNCI UCHOVÁVATELÉ a jiní. Proto to, z jakých „částí“, jakých Toků energií, byl vydělením anebo syntézou vytvořen nový či konkrétní „specializovaný“ Tok, je zobrazené ve Jménu Našeho Ochránce (v Jeho „title“).
Takto víme, jak se Ochránce „zrodil“, kdo jsou jeho „Rodiče“, proč se zrodil, principy jeho činnosti, jeho energetická výbava, tj. dostáváme „úplný spis“ Ochránce. Objevují se Obrazy „muž-žena“, „otec-matka“, „otcové-děti“ - je to tvoření „ na obraz a podobu“. I Bytost – člověk - je též Energeticko-Informační Pole, i když už samozřejmě jiné úrovně. Ve Světě Javi (pozn.: tj. svět lidí a živých bytostí) je „zabalený“ do individuálního fyzického Těla.
Ačkoli v případě člověka označení jeho pohlaví nevyvolává problémy, u Vyšších Ochránců se vše určuje podle vztahu vzájemného spojení s Toky energií. Tak například tito jsou „muži“ (PERUN, SVAROG), a tyto zase „ženy“ (LADA, MOKOŠ). U „ specializovaných“ Ochránců (se skupinovým titlem) je daná příslušnost, uložená v závislosti na jejich funkcích. Toky energií „vytváří“ „ženy“ a „katalyzují“ ho (pozn.: tj. Síla, která energii pohání) „muži“. Ve slově БОГЪ se původně ve staroslovanštině místo bukvice „O“ psalo SLOVO-TITLO, například „Б169ГЪ“- což se nakonec může ukázat ne jen jediným tokem a kterého specifikace vyplývá z použitých Obrazů.
S mytologií je to tedy o mnoho složitější a jednodušší zároveň. Dnes si mnozí myslí, že je možné jakkoli libovolně „kombinovat“ naše Světlé Ochránce a jejich vzájemné vztahy - nejednou dokonce hovoří o slovanském „Panteonu“. Jde jen o nevědomost. Ale nevědomost je z védského pohledu nejtěžším proviněním - protože je matkou všeho zla. Někteří „odborníci“ vycházejí z toho, že dnes si i tak „ nikdo nic nepamatuje“. Ale to není pravda. Právě proto přinášíme naše Staré Poznání, abychom věděli, jak se zorientovat a neupadli do pastí nevědomosti. Mějme na paměti, že slovo vyvolává specifické podprogramy v podvědomí, nejen pokud je vyslovené, ale i napsané. Už jediným nevhodným výrazem si můžeme přidat další inkarnaci v tomto Světě, ale dnes je ve hře i rozkódování Duše - stojí nevědomost za to?
Problematiku mytologie můžeme uzavřít jednoduchým Obrazem. Všichni Ochránci jsou Ipostázami Stvořitele. Ipostáza znamená „ projevení se“. Ipostázy máme i my. Jinak se projevujeme hned po narození, jinak když chodíme po čtyřech, jinak když chodíme po dvou, jinak ve škole, střední škole, univerzitě, v životě… , ale to všechno jsme my.
Protože jsme nízkorozměrné bytosti - žijeme ve čtyřrozměrné Javi (pozn.: tj. svět lidí a živých bytostí ) - naše ipoztázy se projevují v různých časových úsecích. U vyšších, mnohorozměrných bytostí to je jinak - mohou projevit své ipostázy najednou. Jde však vždy o jednu a tu samou entitu. Rovněž je možné za naše ipoztázy považovat i naše vnitřní orgány. O svém srdci můžeme říci, že jsme to „my“, rovněž o plicích, játrech atd. Ony sami o sobě nemají z tohoto úhlu pohledu velký význam, nenahraditelné jsou však společně v konkrétním lidském těle - tehdy jsou všechny „já“. Tedy když nám někdo podsouvá „slovanskou“ mytologii v podobě boje jednoho Boha proti druhému, hned si můžete být jisti, že to nemá nic společného s našimi Ochránci. Jak dlouho bychom přežili, pokud by naše vnitřní orgány bojovaly jeden proti druhému?
A tady už jen poslední poznámku o Konech, kterými je vytvořen Vesmír. Stvořitel nemůže tolerovat porušení ani jediného Konu, protože takové porušování by vedlo ke zničení celého Vesmíru. Nedejme se omámit tím, že dnes je takové konání „ „standardem“. Mluvíme o Absolutnu - Stvořitelovi, který je mimo čas a prostor, i když
zároveň ve všech nás. Trest nezadržitelně přijde. Jinak to být nemůže. Stvořitel NEDOPUSTÍ zničení Vesmíru.
Dnes máme co dočinění s různými skupinami všelijak orientovanými lidmi. Jsou skupiny, které se snaží čestně hledat cestu zpět ke Kultuře našich Předků, jsou takové, které jsou vyloženě proti a – samozřejmě - jsou i takové, které pod maskou „slovanství“ snaží infikovat naše vědomí hrou se slovy a vkládání cizích slov do našeho jazyka – jazyčníctvem. Protože jsme to už nejednou rozebírali, připomeňme, že jazyčníctví je kombinace Slovanství a Křesťanství spojených na bázi řecké mytologie. Není však ani jedním ani druhým.
Principiálně se můžeme v problému celkem jednoduše zorientovat, pokud použijeme védský princip podobnosti. V tomto případě můžeme říci, že mytologie, jako taková, patří do oblasti Duchovního vývoje. Kdo jak vysoko vystoupil, tak daleko bude z vrcholu, který dosáhl, vidět.
Duchovní vývoj je cesta v jednohmotném světě, který nazýváme Slav a dnešní ezoterici Astrál. Když v našem Světě Javi chceme někde jít, tak vždy vycházíme ze dvou pevných bodů - nazvěme je „A“ a „B“. Každá cesta je z výchozího bodu A do cílového bodu B. Nikdo normální a při smyslech nezačne cestu, když neví, kde se chce dostat. Každá cesta - tedy i Duchovní - je vždy z bodu A do bodu B.
Pokud se chceme někde dostat na cestě evoluce, měli bychom jasně vědět, kde se vlastně chceme dostat. Ale když se nezaobíráme cílevědomě poznáváním toho, co to vlastně je ten bod B v neviditelném Světě, jak se k němu chceme dostat? A hlavně - do toho neviditelného Světa musíme tak či tak - po smrti - odejít. Takže ještě jednou-jaké máme reálné informace o tomto bodě? Když se zamyslíme, zjistíme, že cestu do supermarketu nebo bankomatu známe o mnoho podrobněji. Zároveň se však v duchovním supermarketu necháme unášet cizími informacemi - a sami se sebou neděláme většinou nic. Zrekapitulujme si to - kde jít laciněji nakoupit víme, ale kam jít po smrti nás (zatím) nezajímá. Jak to může dopadnout? A je možné se tomu výsledku vůbec divit?
Každý, kdo se vážně zahloubal do poznávání Duchovní cesty, dříve anebo později zjistil, že se ocitl sám. Ostatní zajímá obchodování, ne výstup nahoru v Duchovní oblasti. Můžete však zůstat v klidu - je to normální jev. Výstupem na vyšší úroveň oproti stádu jste osaměli, ale ne trvale. Příroda nestrpí prázdnotu a uctívané místo pusté nebývá. Vaše komerční okolí bude nahrazeno lidmi na takové úrovni, na jakém jste i vy. Nebudou to sice ti, které potkáváte dennodenně, ale přijdou. Budou to lidé na té samé pouti, jako vy.
Po cestě nahoru - z bodu A do bodu B - se však nikdy nejde jednoduše. Do cesty vám budou vstupovat různí lidé proto, aby vám ve vaší pouti překáželi. Jedni proto, že nechtějí, abyste se do bodu B vůbec dostali, jiní zase proto, že o žádném bodě B nemají ani potuchy. Nezaobírejte se jejich pohnutkami - každý má svoji pouť, svůj život a svoji zodpovědnost.
Stejně světonázorově orientovaní lidé se sdružují ve specializovaných egregorech, tedy nejčastěji můžeme mluvit o náboženských skupinách. Avšak žádná skupina - ať je jakkoli orientovaná - nikdy není jednolitá. I v nich můžeme vidět tři podskupiny.
Vždy existuje skupina administrátorů, tedy těch, kteří danou skupinu vytvořili. Mají z toho konkrétní prospěch a sledují svoje konkrétní cíle. Tyto jejich cíle však zpravidla nejsou známé ostatním lidem ve skupině, kromě administrátorů.
Druhou skupinou jsou fanatici. Jsou principiálně protipólem administrátorů ve smyslu struktury každé skupiny. Neznají skutečnou příčinu existence skupiny, ale slepě přebírají vše, co pro ně „připravili“ administrátoři. Následkem vytvoření dvou krajních pozic se nutně vytváří třetí složka členů, kteří nejsou ani administrátoři ani fanatici. S touto skupinou se vždy dá rozumně mluvit. Třeba mít však na paměti, že žádná argumentace a polemika s administrátory na jedné a fanatiky na druhé straně, nevede k žádnému výsledku.
Princip trojek prochází celým védysmem. Už jsme nejednou rozebírali Obraz Stavby Světa. Plochou Zem podepírají tři sloni, kteří stojí na obrovské želvě, která plave v nekonečném oceáně Vesmíru.
V tomto obraze můžeme vidět principiální přiblížení Stavby Světa. Plochá Zem představuje jednoduchou logiku myšlení v kategoriích ano/ne, kterou se lidé principiálně řídí. Mysl však čerpá informace z jednoho ze tří slonů, což symbolizuje tři existující pohledy na Svět. Idealismus, materialismus a mystika. Mystika - nazývaná též transcendentalizmus - je kombinací idey a matérie. Slovo je materializovaná myšlenka a je základem toho, co je jako název dnes přístupnější - magie.
Kdo čerpá poznání výlučně z jednoho ze slonů - idealismus, materialismus nebo magii - je představitelem Světonázorového pohledu na Svět. Světonázor je „jednosměrný“ pohled stylu „ Pán řekl“ a všechny ovce a berani ho bez rozmýšlení následují. Jinými slovy, jde o náboženství - i když si členové takové skupiny o sobě říkají něco jiného.
Je úplně jedno, jestli je na piedestalu papež, imán, Budha, Piakin a podobní. Problém není ve vzpomínaných entitách, ale ve formě, jak je zástupci světonázorového principu zvelebují. Zpravidla bez komponentu osobní zkušenosti.
Slovanské vnímání Světa symbolizuje želva - na které stojí všichni tři sloni. Typický védský princip je kombinací všech tří systémů poznávání - říkáme mu Judžismus.
Dnes je velké množství různých teorií, které se snaží vysvětlit podstatu Světa. Jsou takové, které se snaží všechno vysvětlit jen a jedině z materialistického úhlu pohledu. Všechno ostatní zahrnují do kolonky „náboženství“. Je to například tvrzení, že „ vše, co má obřady a rituály je náboženství“. V první řadě nenamítáme, že jen a výlučně pomocí materialismu je možné poznat Svět - vždyť jeden ze tří slonů personifikuje materialismus. Jde jen o to, jaké výhody má tento postup. Nechoďme daleko, pomůžeme si příkladem.
Představme si dnešní moderní počítač. To, co je vidět z materialistického úhlu pohledu je jeho technická stránka. Samotná skříňka, ve které je nainstalovaný, různé dráty, disky, plošné spoje a všechny související komponenty v jeho vnitřku. K počítači samozřejmě patří i jeho periferní zařízení. Všechno je však precizně vypracované a lehce hmatatelné. Počítač by ale nebyl počítačem, kdyby součástí jeho systému nebylo programové vybavení. Nebudeme ho dělit hlouběji, budeme ho brát jako celek.
Takže už máme dvě položky - hardware a software. Kdyby však nebyl nikdo „mimo“ počítače - protože v počítači ho nijak nenajdeme - někdo, kdo jej navrhl a sestavil, tak by počítač neexistoval. A nyní si to spojme dohromady.
Materiálně lokalizované komponenty představují materialistický princip. Tvůrce celého systému, který jej navrhl, vytvořil dokumentaci - projektovou a výrobní - v počítači přítomný není. Celá ohromná dokumentace též k počítači není připojená, ale pokud by nebyla, tak by počítač prostě neexistoval. Toto je idealistický princip. Bez něho by nic neexistovalo, ale přímo v materiálním předmětu ho najdeme.
Ale toto všechno by bylo na nic, kdyby součástí počítače nebylo programové vybavení - tedy třetí komponent, který dává fyzickému předmětu „ duši“, ale do ruky ho uchopit nedokážeme (DVD anebo CD jsou jen nosiče informací, není to informace samotná). Tento komponent propojuje matérii s ideou, ale není to ani jedno, ani druhé. Z úhlu pohledu, který sledujeme, ho můžeme nazvat Magie.
A nyní si představte švába, který vleze do počítače a „bydlí“ v jeho vnitřku. Když už se dostal dovnitř, tak ho bude znát úplně do detailů. Každé jeho „zákoutí“, každou součástku, vnitřní komponent, každý drátek a konektor - zkrátka všechno a do nemenších detailů. Dokázal by popsat každý jednotlivý detail. Můžeme však říci, že na základě takových detailních znalostí a materiální blízkosti všech součástek počítače šváb ví, co je to počítač?
Tedy tak, náš šváb ví kompletně všechno o materiální stránce, ale co je to počítač, ve skutečnosti neví. Nemá ni potuchy o procesu jeho návrhu a o programech, ale o materiální stránce jinak zná všechno. Navzdory tomu však nemůžeme říci, že materiální stránka neexistuje anebo, že je nepodstatná - pokud mluvíme o Světě Javi (pozn.: tj.svět lidí a živých bytostí ). A tak i naši „materiální“ experti. Dokáží do detailů popsat celou
materiální stránku jevu, či objektu - ale to ještě neznamená, že doopravdy vědí, o co jde.
Tento princip ve skutečnosti platí všeobecně. Můžete si koupit to nemodernější auto a postavit ho před svůj dům. Je to matérie. Auto navrhli a vyrobili v automobilovém průmyslu, ale výrobní dokumentaci vám k němu nikdo nepřibalí. Tento návrh - ačkoli mimo předmět - představuje idealismus. Ale to vše je nanic, když v nádrži není benzín anebo nafta - tedy energetický komponent, anebo jinak naše známá magie.
Každá budova je materiální objekt. Byla však v minulosti určitě postavena podle projektu - idealismus. A to, co v ní svítí nebo ohřívá, je tahané pod omítkou - elektrické dráty - navenek však zůstává neviditelné. Pokud je elektřina, je i světlo. Když není, je tma. Tedy znovu magie, třetí princip.
Člověk je přesně ten samý případ. Materiálně tělo vidíme, Stvořitele sice ne, ale bez něho bychom prostě nebyli - to prostě vyplývá z pozorovaného účinku, tj. existence Jeho výtvoru. A třetí složka – biopole - ve skutečnosti představuje cca 95% naší existence. Z biopole - a ne naopak - přichází energie do systému hlavních čaker, ze kterých se postupně realizuje distribuce po celém těle. Ve skutečnosti „ svůj“ čakrový systém má každý orgán, ba dokonce každá buňka…, která je zároveň začátkem dalšího Vesmíru…
Fakt existence jednohmotného, ale jinak reálně existujícího biopole, je prioritní otázkou naší existence, což je však zároveň oblastí, kterou veřejnost ve všeobecnosti ignoruje. Jde o logický výsledek dlouhého „ opracovávání“ našich myslí tvrzeními, že existuje jen materialismus a idealismus. Třetí složka představuje ideální zdroj životní energie pro ty, kteří sestavili systém Matrixu.
A paraziti budou mít na Zemi ráj do tehdy, než se začneme sami o sebe - mějme na mysli celou matrjošku - v plné míře starat. Matrjoška není jen „náhodně“ sestavená hračka. Je to prostředek, jakým naši Předkové už od dětství názorně učili děti, jaká je skutečná struktura člověka. Hmotné tělo - nejmenší figurka - je obklopená dalšími o moc většími těly a obálkami. A když o těchto tělech - tvořených naší životní energií - ani nevíme, tak nás ti, pro které jsme potrava, bez problému a do sytosti vysávají. Ale bez ohledu na to, jestli to víme nebo ne, když přicházíme o naší životní energii, zkracujeme si vlastní život. Je to totiž ekvivalent toho, co má auto v nádrži. Čím méně v nádrži, tím kratší dojezd - jak nahoře, tak dolů, jak uvnitř, tak na venek.
Skupina badatelů - experimentálních fyziků - v oblasti jevů biopole v Rusku, udělala zajímavý experiment. Měřením stanovili množství energie, které je vyprodukované v oblasti hlavy člověka po dobu 24 hodin. Výsledek je doslovně šokující. Za 24 hodin naše biopole „dodá“ energii, která po přepočtu na kilokalorie se rovná energii potřebné na zdvih 100 kg vážícího závaží do výšky 2,5 km. Kde tato energie mizí?
Z minulosti se nám dochovalo mnoho prvků tradic, které svědčí o tom, že všechny tyto věci byli našim Předkům známé. Na obranu biopole slouží už v první řadě správné oblečení. V tomto článku není prostor pro popis všech prvků, ale příklady jsou - jako vše - na dohled. Tradiční oblečení všech slovanských národů je příkladem, jak se správně starat o biopole. Rozhoduje barva, střih i dodatečné obranné prvky, nejčastěji známé jako výšivky.
Výšivky, které můžete dnes najít na moderních krojích, však už s původními - které sloužily jako rezonátory torzních polí - nemají nic společného. Neboť ochranné a Rodově významné komponenty přeměnili na dekorativní kvítečky a podobné módní nesmysly. Móda je už indikátorem přítomnosti a moci Matrixu.
Správný oděv - velmi zkráceně - by měl mít minimální počet švů, protože ty narušují homogenitu biopole. Černá barva „vypíná“ psychickou kontrolu - lehčeji dojde k nastolení externí kontroly. Bílá barva zase harmonizuje. Zelená barva ochraňuje. Slovanské kroje dodnes zůstaly ne náhodou v dominantní bílé.
Švy na oblečení by měly být jen po bocích, zásadně by neměly být podél energetické osy člověka - vpředu a vzadu. Oděv by měl mít minimální počet příčných švů. Principiálně by měl být vícevrstvý, což umožňuje lepší ochranu před ztrátou bioenergie, kterou nám odsává množství subjektů v našem okolí. Velmi často i nevědomě. Vrstvy oděvů na sobě jsou samozřejmě jiné v létě a jiné v zimě. Nesprávný oděv neumožňuje vytvoření ochranného energetického obalu, který je tvořen torzními poly. Takový „obal“ vytvářel dostatečnou ochranu před nízkými energiemi - a právě proto se postarali, abychom dnes takové oblečení nenosili.
Těsné, málo vrstvové oblečení i obuv má pozorovatelný dopad už na chování lidí. Člověk „ vlisovaný natěsno“ do oblečení, není schopen v plné míře rozvinout vlastní rozumové schopnosti - zkrátka oděv a obuv „ napomáhají“ tomu, aby nám hodně věcí „nedocházelo“. Náhody neexistují.
Žena a muž mají zůstat ženou a mužem. Když si žena obleče mužský oděv, to ještě neznamená, že nabude „Y“ chromozom. Sukní - takovou, jaká je součástí národního kroje - si žena vytváří vlastní torzní pole, které jí uchovávala dostatek životní energie z vlastních zdrojů. Nepotřebuje ji nejen pro sebe, ale i na ochranu dětí a muže. Když si obleče kalhoty, tak v jejím biopoli se začnou vytvářet díry - a skrze ně vstupovat negativní komponenty. Na to, aby si zabezpečila minimálně potřebné funkční biopole, musí začít „krást“ životní energii ze svého okolí. Tento proces se spouští „automaticky“, bez potřeby „oznámit to“ jejímu vědomí. Její energii už konzumují navné entity. Žena v kalhotách se takto mění na zlověstný, smrtonosný stroj pro své okolí-hlavně pro děti a muže.
Není to sice hned znatelné, ale z dlouhodobého hlediska je to o to zhoubnější. Žena v kalhotách - je jedno či matka, babka, učitelka, lékařka apod. - odebírá (vykrádá) životní energii ze svého okolí, na což doplácejí především malé děti a muži. Kromě toho, že jim zkracuje život, dětem neumožňuje vyvinout a stát se takovými, jaké by měly být v rámci možností, které dostaly právem narození se. Ale karmická odpovědnost zůstává zapnutá… a jak reagují dnešní ženy? Vždyť přeci mají právo na emancipaci. A co z toho „mají“ ostatní členové Rodu jich nezajímá ani v nejmenším. Móda přece diktuje všechno. Podřizováním se požadavkům módy je podřizování se externímu řízení, pocházejícímu z oblasti mimo nás. Přesně tak - kdo podléhá řízení z prostředí mimo něho samotného, je biorobot.
Je pěkné, když se dnes ženy nebo babky rozčilují nad tím, jak muži konzumují alkohol. Ale žena v kalhotách způsobuje svému okolí desetinásobně větší škodu, než alkohol. Krade dětem a mužům v okolí desetinásobně více životní energie.
Síla okolo našeho těla - torzní pole - se vytváří mezi vrstvami oblečení. Proto tradiční, správné oblečení je vždy vícevrstvové. Pokud je pokožka holá anebo je oděv přiléhavý - nehledíce na materiál - torzní pole se nemohou vytvářet. Takoví lidé tu prostě energeticky nejsou. Celou svoji životní energii rozdávají okolí.
Celý život „pracujeme“ se dvěma druhy energie. Množství naší životní energie - kterou jsme dostali při narození - je sice velké, ale ohraničené. V průběhu našeho života nám k ní už nikdo nikdy nic nepřidá. Máme ji přidělenou dost na to, abychom zvládli úkoly této inkarnace. Od našeho Nebeského Učitele k nám sestupuje po energetické šňůře tak, abychom mohli normálně procházet životem.
Určitý druh - dnes nejrozšířenější - myšlení, aktivizuje emoce, které „otevírají“ na široko „kohoutky“ přívodů naší životní energie. Nevyužíváme ji však my, ale NAVní entity, které jsou vždy ve stavu emocí a sexuální rozkoše okolo nás v našem poli a doslovně se „koupou“ od radosti z jejího přebytku. Žerou naši životní energii. Kromě toho naše „kohoutky“ otevírají i další látky: geneticky modifikovaná strava, alkohol, energetické nápoje a podobné „životabudiče“. A my to všechno „financujeme“… Tady jen jedna poznámka - netřeba chovat vůči těmto entitám nenávist. Oni jen plní svoji úlohu a emoce jich jen posilňují. Příčina je v našem stavu mysli, v myšlenkách, které vpouštíme do mysli a kterými celý proces dobrovolně spouštíme. Klíčové slovo je dobrovolně. Nevadí, že z nevědomosti - je to naše odpovědnost.
Nikdo přesně neví, kolik životní energie při narození dostal, tj. kolik Kruhů Života mohl žít. Když si však uvědomíme, kolik jsme jí v průběhu dosavadního života už „porozdávali“, tak se není co divit, že žijeme tak dlouho, jak žijeme.
Těhotná žena v obtáhnutých, nejčastěji v černých elasťácích, chodící po nákupních střediscích a kavárnách, není z pohledu naší Kultury už žena. Je to prostě GMO ženského pohlaví. A jak, anebo přesněji, za co si ji můžeme vážit? Snad ne za to, že paraziticky odebírá životní energii vlastnímu potomkovi, který se už v jejich útrobách nemůže nikdy vyvinout tak, jak měl. Nebude mít na dosáhnutí potřebné výšky dostatek paliva… spálila mu ho anebo ji, jeho vlastní „matka“. A tak co může vyrůst z takto postihnutého dítěte? A jaké může mít vzory a - jednoho dne - konec konců i vlastní děti?
Ale abychom nebyli jednostranně zaujatí, ani GMO mužského pohlaví nejsou výhrou. Obutí ve šlapkách, trenýrkách a tričkách s krátkými rukávy a často s břichem trčícím vespod něho, tu vlastně energeticky nejsou. Jednoduše nejsou. A když nejsou, kdo chrání jejich Rod? Popíjení energetických nápojů či piva?
Už krátké rukávy stačí na zastavení letu nahoru. Když by si i naše tělo vytvořilo ochranný obal z torzních polí - na ramenou máme dvě čakry: Leĺu a Ladu. Když jsou obnažené, energie z povrchu těla uniká volně do okolí, nic jí v tom nebrání. Pokud bychom slovanského muže přirovnali k sokolovi nebo orlovi - ten už nemůže letět nahoru, nemá totiž křídla. „Daroval“ ji parazitům. A tak namísto napojení se na Rod je „přesměrován“ na nějaký lokální egregor - a tedy zpravidla pod kontrolu Matrixu.
V Rusku si skupina znalých lidí ve zdravotnictví vede vlastní statistiky - které určitě nenajdete nikde zveřejněné. Ženy lékařky - vidět to zejména u první pomoci a těžkých operacích - mají vyšší úmrtnost pacientů, jak muži lékaři. Ti jsou totiž ve většině
případů dodnes správně odění. Kromě kalhot mají často ještě i plášť, který je zavázaný vzadu. Takový oděv v maximální míře chrání pacienta před tím, aby mu lékař odsával životní energii, kterou člověk v kritických okamžicích a ohrožení života určitě nemá nazbyt.
Kromě už vzpomenutých věcí je – samozřejmě - důležitý i materiál, ze kterého je oblečení vyrobeno. Ani tady se nedá jít do detailů, ale v naší Kultuře se vždy používaly přírodní materiály. Přírodní materiály jsou potřebné proto, že nevytváří izolaci pro tok energie.
Když si oblečeme syntetický materiál, tak tok energie se zastaví. Abychom si mohli představit, o co jde, uveďme konkrétní příklad. Představme si člověka, který vyfukuje skleněný předmět - řekněme vázu. V minulosti byl obutý v botách s koženou Podešvou, na sobě měl oblečení ze lnu anebo bavlny, na oblečení měl ovázanou koženou zástěru. Všechny tyto materiály umožňují prostup a koloběh životní energie. Když se obleče do oděvu ze syntetických materiálů, obuje se do bot se syntetickou podrážkou - nastane úplná izolace od prostředí, ve kterém je. Co se stane?
Jeho výrobek nepřišel v procesu výroby do kontaktu s lidským elementem - byl vyrobený v úplné izolaci od prostředí, které je člověku přirozené. Následkem toho bude takový předmět po celou existenci - „život“- nasávat do sebe lidskou životní energii. Bude tedy jedním z předmětů, které nás doma pomalu, ale neúprosně zabíjejí, což nejednou začíná už vlastní GMO v kalhotách. O takto vyrobeném předmětu naši Předkové říkávali, že do něho nebyla „vložená Duše“. Proto ji bude z lidí neustále „vysávat“.
Co se týká konkrétních materiálů, tak nejčastěji se na zhotovení oblečení používal len, konopí anebo bavlna. Vždy se používal materiál, který je v daném prostředí k dispozici. U nás to byl nejčastěji len. Dnes ho vytlačila bavlna. Třeba říci, že též ne náhodou. Negativní energie se nedokáže udržet ve lnu, ale v bavlně ano.
Bavlna je určitě lepší materiál, jak syntetika, ale je třeba vědět i o energiích, tedy i to, že do oděvu z bavlny může být už při jeho výrobě vložený program, který bude působit po dobu celé životnosti oděvu na svého nositele. Především, když člověk, který ho nosí, nemá ani potuchy o magii. A to je dnes nejčastější stav. Můžeme ho nazvat existenční bezvědomí. Orientované jen na jídlo, odpočinek a sex. Nic víc. Na raba (pozn.: otroka) a dárce životní energie to stačí.
Třeba vědět i to, že i postelové povlečení by mělo být lněné a bílé. Kdo používá černé anebo červené postelové povlečení, vždy bude pod extrémní kontrolou. A pokud se žena ráno ještě obleče do kalhot - východisko z rabského područí už prostě není.
Ale jako ve všem, ani tato oblast není přímočará, tedy ne všechno platí pro každého. Vždy závisí na výšce dosaženého evolučního stupně. Ve všeobecnosti platí, že největším zlodějem životní energie je mysl, potom následují emoce a nakonec je to modifikovaná strava. Kdo si však myslí, že stačí dostat pod kontrolu stravu je na velkém omylu. Emoce a myšlenky jsou o moc většími zloději. Ve skutečnosti nastavením vlastní
kontroly nad myslí a myšlenkami v ní se člověk odpojuje od Matrixu - dostává se do stavu TU a TEĎ. Vždyť Matrix je právě náš vnitřní hlas, který nám „spolehlivě“ radí, co máme dělat. Především, jak se máme chovat, co je nyní v módě, co dělají druzí, s kým spávat a za co, co se politicky či společensky patří a podobně. Všechno toto nejsme my.
Materializovali jsme se na Zemi proto, abychom se snažili postupovat nahoru po zlaté cestě Duchovního vývoje. Namísto toho však obchodujeme. Ale podnikání není Duchovní vývoj. Jak se projevuje podnikání? Od horečného shromažďování majetku a peněz až po sexuální rabství. Jedna věc je žít ve vztahu s partnerem, se kterým máme děti a druhá věc je to, co můžeme nazvat „ sportovní sex“. Je to „obchodní“ dohoda ve stylu: ty máš to, co potřebuji já, já mám to, co potřebuješ ty - dohodněme se. A vnitřní hlas nám spolehlivě radí, že bez sportovního sexu to jednoduše nejde…a kdo má doopravdy užitek z „nevyhnutelného“ sportovního sexu?
Když dostaneme pod kontrolu vlastní mysl, můžeme začít stoupat nahoru ve smyslu evolučního vývoje. Mysl je totiž NEJVYŠŠÍ ŽIVEL, který nazýváme ÉTER, anebo je zvykem použití i termínu AKAŠI. V praxi pracujeme ještě s dalšími čtyřmi - ale pokud nebereme v úvahu Éter, žijeme v iluzích.
Dalšími živly jsou Oheň, Voda, Zem a Vzduch. Každý z nich má dvě „polarity“ – kladnou a zápornou. V magické praxi se však používají Živly Oheň a Voda, Zem a Vzduch jsou spíše ve funkci „pomocných“ komponentů. Protože však každý Živel má kladnou i zápornou polaritu (CHA-TCHA anebo JIN-JANG), dostáváme v praktické oblasti tzv. „čtyřpólový magnet“. Tvoří ho obě polarity Živlů Oheň a Voda.
Když jsme dokázali dostat pod kontrolu mysl a víme, že základními podmínkami magické praxe jsou obrazotvornost a koncentrace, víme, že mysl dokáže kontrolovat úplně všechno ve Vesmíru. Pokud – musíme zopakovat - není zapojená do Matrixu.
Takže už víme, že Starověrec anebo jinak Bílý mág, je ten, který jde cestou Duchovního vývoje, která je specifikovaná třemi složkami. Je to život podle Svědomí, znalost Konů Stavby Světa a ochota překonávat vnitřní překážky. Po fyzické stránce je Duchovní vývoj stoupání Živatmy nahoru uvnitř energetického kanálu, který je přibližně v oblasti páteře. Je to co do plochy bezrozměrný bod přibližně ve středu průřezu našeho biopole. Tu ale nejde o to, do jaké rozměrnosti dokážeme krátkodobě „ vytáhnout“ Živatmu, ale v jaké výšce dokážeme sídlit trvale. A to jsou dvě rozdílné věci.
Při práci s energiemi rozeznáváme dvě základní metody: rituály a obřady. Vždy jde o energeticko-informační působení, které mění energeticko-informační stav v našem okolí. Rituál je působení jednoho člověka, který se nalaďuje na rytmus Vesmíru samostatně, obřad je od slovního spojení „ oba řadem“, tedy vykonává ho více lidí, minimálně dva.
Rituálem je například projev hlavy nějakého státu, ve kterém oznamuje všelijaké důležité záležitosti. Když je to například na úrovni OSN, tak může jít o informaci celosvětového významu. Protože to však vykonal jeden člověk, tak to můžeme nazvat
rituálem. A zase hlasování v parlamentu můžeme nazvat obřadem, neboť se ho účastnili dva a více lidí. Když jde o návrh zákona, tak energeticko-informační důsledky zasahují celý národ.
Když se vrátíme ke kategorizaci, že „ všechno, co má obřady a rituály, je náboženství“, tak vidíme, že hlavy států a parlamenty se zaobírají výlučně náboženstvím… ve skutečnosti však jde jen o další projev nevědomosti.
Kdo pracuje s energiemi, ten by si měl vědět poradit i se sestavováním vlastních obřadů a rituálů pomocí gest a specifického držení prstů. Takové gesta nazýváme mudry. Mág často dosáhne nejjednoduššími rituály víc, než filozofický spekulant komplikovanými spekulacemi.
Samozřejmě, mudry musí odpovídat žádanému efektu. Řekněme, žehnající gesto nebude vhodné vyjádřit bojovně sevřenou pěstí. Zkušený mág může mít ruce v kapsách a dosáhnout výsledek, který potřebuje. Sestaví si svůj rituál tajně, nikým nepozorovaný. Tento přístup nazýváme OBŘADOVÁ MAGIE. Když se jedná o gesta, tak výchozím bodem je analogie Živlů odpovídající konkrétním prstům. Živlů je pět, i prstů je pět.
Platí tato analogie: ukazováček-Oheň, palec – Voda, prostředník – Éter (Akaši), prsteník – Zem, malíček – Vzduch. Pravá ruka je aktivní princip, levá pasivní.
Účinek se dosahuje nejdříve kombinací rituálu a představy. Kdo dospěje tak daleko, že přání ve své představě zautomatizoval, tomu stačí už použít rituál nebo gesto a představa anebo evokovaná síla už působí automaticky.
Opakováním představy s vybraným gestem nebo rituálem se ve sféře příčin Akaši vytvoří zásobárna, která podle přání a účelu aktivuje potřebnou vibraci, barvu, zvuk a všechny související analogie. Když je taková zásobárna častým opakováním rituálu dostatečně nabitá silou, stačí už jen vykonat rituál. Tím se ze zásobárny uvolní částice, která přenese potřebný výsledek. Toto je však už potřebné uchovávat v tajnosti, protože stejným rituálem může i někdo cizí dosáhnout stejný účinek a odčerpat tak nabitou sílu. Proběhne to však už na úkor toho, kdo mechanismus sestavil. Tedy provedením konkrétního rituálu je možné se napojit na takovou zásobárnu a automaticky se nabít.
Určitě si vzpomenete na techniky vykonávané prsty před bojem z filmů o japonských nindža bojovnících anebo množství jiných, čínských filmů s tematikou kung-fu.
Ve skutečnosti i zdravící gesta různých organizací - včetně politických - jsou co do podstaty magické úkony. Častým opakováním takovéhoto gesta - jako pozdravu - lidé bez toho, aby něco tušili, dodávají takové akašitské zásobárně novou dynamiku životní síly. Když je však taková zásobárna nakonec zneužitá na chamtivé a násilné účely, tak tato mentálně nasbíraná síla se následkem své polarity obrátí proti svým zakladatelům a výsledkem je rozkol a rozpad. Navíc proklínání obětí a nevinně trestaných, umírajících na bojištích nebo popravištích, vytváří protichůdnou zásobárnu sil, která postupně tu původní rozpouští. Určitě si každý vzpomene na hajlování nacistů v Německu…
Tento princip však rovněž platí pro všechny kulty, včetně náboženských, sektářských a různých tajných lóží. Když se jedno tvrdí navenek a druhé ve skutečnosti dělá,
„výsledek“ se nakonec vždy dostaví. Nevědomí lidé se totiž k nim připojují na základě neznalosti interpretace…, ale dodávají energii s polaritou toho, čemu věří.
Nám tedy postačí vědět, že každá myšlenka, přání či představa, může být realizovaná rituálem bez ohledu na to, jestli je hmotné, astrální nebo mentální úrovně. Platí to tedy pro Svět Javi i Slavi. Doba uskutečnění však závisí od Duchovní zralosti, ačkoli výsledek je závislý i od toho, jak intenzivně je rituál použitý.
Nedejme si vzít naši minulost, naši mytologii. Je to naše Kultura. Nevědomý člověk se lehce stane předmětem ovládání. Máme být na co hrdí, naši Předkové - ačkoli v těžkých podmínkách - dokázali zabezpečit, že dnes můžeme číst tyto řádky. Jsou to řádky o nás, o našem původu. A na ten má každý z nás právo - pokud ho dobrovolně nepřenechá cizincům.
„A ty mor ho! – hoj mor ho! detvo môjho rodu,
kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu;
a čo i tam Dušu dáš v tom boji divokom:
Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom!“
15.11.2017 n.l.